Kung-fu

Jak už je psáno v kapitole o karate, kung-fu přišlo do Československa možné nejdříve přes naše Centrum. Každý darebák má obavy ze svých zlých činů, tedy i komunisté. Měli obavu že se stane co se nakonec stát muselo, zřejmě to i logicky předpokládali, a šlo jen o hru o čas. Natolik se báli mas, že normální člověk (civilista) nesměl vlastnit zbraň a také ovládat boj zblízka cítili jako hrozbu. Sledovali tedy vynikající sportovce a přetahovali je na svou stranu, či, aby je měli alespoň pod kontrolou. Nezřídka tedy pomocný dělník v roli dobrého závodníka se stal trenérem, během roku zvládl střední školu a pak během několika desítek jednotlivých dnů v toku pěti let vysokou se sportovním zaměřením. V Československu bylo povoleno jen karate a judo, mluvíme-li o orientálních bojových sportech. Sovětský svaz šel ještě dál. Měl judo a sambo (velmi blízké judo). Až v 70-letech povolil karate, aby ho po asi 10 letech opět zakázal.

Přitom vše bylo těžce pod kontrolou pod Československým svazem tělesné výchovy. (Něco jiného byl „svět“ ozbrojených složek. Ten však byl slušným lidem, kteří by nikdy neoblékli uniformu – uzavřený.)
Po převratu přišlo sem tedy kung-fu a mnozí tak karate šmahem zavrhli. Každý trenér hlásá za výhodnější to, co provozuje; jinak by přešel do opačného „tábora“ a hlásal tak dál. Má-li trenér Centra říct svůj názor, pak se přiklání k výhodnosti kung-fu před karate. Především proto, že těžko udělá chybu, kdo si představí karatistu jako člověka nižšího intelektu, o to vyšší postavy a hromotluka. Jeho ruce dokáží klouby vybíjet omítku od zdi, ale už těžko provádět jemné práce (např. přijatelně psát). Naproti tomu má kung-fu asi 400 stylů a bezpočet škol („derivátů“ stylů). Pracuje také se zbraněmi, které karate vůbec neužívá. I subtilnější postava si tedy svůj styl najde. V našem Centru se vyučovalo kratší dobu též kung-fu zemí Středního Východu, které se zásadně navenek nepresentuje a veřejnost ani netuší jeho existenci. 

Pravdou je, že nejmenovaný mistr republiky karate (Československo) kolem roku 1990 si vyzkoušel boj karate x kung-fu ze strany jednoho z našich učitelů (ještě žák; ne mistr) a byla zřejmá převaha kung-fu. Avšak bylo by nutno vymyslet společné jmenovatele pro pravidla. To však by bylo nutno přirovnat k nesmyslu, kdy vosa nesmí užit žihadlo a vznést se od podložky. Takový společný jmenovatel neexistuje, byť jeden z TV kanálů vysílá podobný připitomělý seriál a vyhodnocuje výsledky „zadané do počítače“ (nezmiňuje jak zadané).