Techniky pák z obecného pohledu

Je dobré se zamyslet nad tím, co rozumíme pojmem „páka“. Z hlediska fyzikálního můžeme považovat za předmět páky pouze těleso pevné, málo pružné, z výraznou delší podélnou osou nad osou příčnou, tedy pro případ lidského těla je to kost a ne vazivo či sval. Avšak kosti těla jsou příliš krátké a síla člověka je příliš omezená, proto není možné, aby dva přibližně stejně fyzicky vyvinutí lidé dokázali způsobit zlomeninu kosti svému protivníkovi holýma rukama tlakem (bez úderu) a to i v případě, že by jejich soupeř byl v bezvědomí.

Z toho důvodu, hovoříme-li o pákách, musíme uvažovat, že se do procesu páky musí zapojit ne jedna kost, ale minimálně dvě, které samozřejmě mají kloubní spojení. Tyto kosti jsou, jak je dobře patrno na lidské kostře, samostatné, a jsou spojeny vazivy a svaly. Klouby mají také chrupavčitá lůžka. Zranění kteréhokoliv komponentu takového kloubního spojení je vážné, a tělo je pochopitelně alarmováno prostřednictví bolesti. Bolest, je-li dostatečně silná, donutí organizmus, aby odstranění příčiny této bolesti dal absolutní prioritu, tedy aby „nechal všeho ostatního“ (v našem případě boje). 

Je chybou námitka, že jsou lidé, kteří díky své primitivnosti či dočasné indispozici (silná opilost, vliv drogy) bolest nevnímají. Vnímá ji jejich organizmus, pouze jejich vědomí je nedostatečně informováno o závažnosti stavu. Znamená to, že pokud dotahujeme páku normálnímu vnímavému člověku, ten zanechá odporu dříve, než jeho tělo dojde újmy. Ovšem člověk indisponovaný zmíněnými vlivy tyto informace do mozku nedostává, proto obránce má podle závažnosti situace na výběr, jestli si může dovolit přejít na jinou techniku, nebo musí pokračovat v páčení až do zjevného zranění. Pokud by byla situace tolik vážná (přesila útočníků, dokonaný trestný čin, zbraně v akci, jasný teroristický útok či pod.), pak prostě obránce páku dokončí, například zlomí útočníkovi ruku v loktu, tedy odlomí na jeho ulně či radiu kloubní hlavice. V tom případě ať si útočníkův mozek vybaví bolest nebo ne, je útočník disfunkční a krátce poté se dostaví šok, který mu zabrání pokračovat v akci. 

Z hlediska sebeobranných technik se ovšem mezi páky zahrnují techniky, které v podstatě pákami ve fyzikálním smyslu nejsou, protože jde o jiné bolestivé akce  na kloubní spoje. „Pravá páka“ při dotažení do konce musí mít diagnosu „fractura“, tedy zlomeninu. Avšak například uščemlenie ze sambo, jak říká sám název, tedy „uskřípnutí“, je vlastně případ, kdy bojovník vloží holeň svou nebo útočníkovu mezi útočníkův femur a tibiu (viz celá Příloha 3) a „rozebírá“ nohu útočníka na dvě části v kolenním kloubu. Dotažení této techniky by pak mělo jasnou diagnosu „luxace“, tedy vykloubení. Jiná „páka“ ze sambo), nazývaná uščemlenie ichillova suchožilja, tedy doslava „uskřípnutí achillovy šlachy“ by měla v konečné fázi za následek buď „abruptio“, tedy odtržení achillovy šlachy (zranění je s doživotními následky), nebo zlomení metatarsálních kůstek chodidla (možnost zlomení všech). Nelze určit, jak u koho dříve povolí tlak na achillovu šlachu nebo některý z metatarsů. Záleží to na tělesné stavbě konkrétního útočníka, na přesném místě úchopu nohy obráncem, na tom, jak se snaží útočník vytočit z techniky atd. 

Některé páky, jako je například páka na distální článek palce je takového charakteru, že obránce nemá možnost ji dotáhnout do konce. Páka tohoto článku prstu je příliš krátká a obránce by neměl ve svých prstech dost síly, aby obráncovu palci ublížil. Proto se taková páka hodí pouze pro „nevinný“ způsob napadení.

Dalším příkladem tzv. páky je například „páka na rameno“, jak je nazývána v judo (odporuje pravidlům judo). Nejde o páku, ale výkrut, protože výsledkem by nebyla fraktura humeru, ale luxace ramenního kloubu. Rameno totiž není možné fixovat jediným člověkem tak, aby síla mohla působit na humerus a odlomit mu hlavici. Humerus prostě vypadne z lůžka, tedy vzniká luxace, vykloubení.

Všechna kloubní spojení nejsou rovnocenná. Uvážíme-li například klouby prstů, kloub kolenní a loketní, tyto se pohybují jen v jednom směru a pokud nemáme užít mimořádné síly, pak je lze páčit jen jedním směrem. Naproti tomu kloub ramenní a kyčelní, podobně jako zápěstí mají relativně velký rozsah pohybů. To samozřejmě zvyšuje počet možných pák. 

Je potřeba se zmínit ještě o „páce na celé tělo“. Pod tímto nejasným pojmem jsou dva pojmy naprosto různorodé. Lze totiž obrazně „páčit“ stojící tělo od země, tedy sklápět útočníka, a lze páčit tělo ve smyslu jeho dlouhé osy. První případ není záležitost bolesti, ale hodu, proto zde nemá místo pro diskusi. Případ páky na dlouhou osu těla je případ páky na páteř. Předesílám, že páka na páteř je bestialitou a má své oprávnění ne v lidském životě, ale pouze v politice, tedy v případě teroristických útoků. Tam má obránce právo, ne-li snad povinnost, chránit ostatní lidi za cenu likvidace teroristy. 

Každé dítě by mělo znát důsledek zranění páteře. Pokud se zraní nepatrně krční páteř, jsou důsledky doživotní, nejen fyzická omezení a částečná invalidita, ale především riziko vzniku chronické bolesti hlavy. Pokud by došlo k vážného zranění této části páteře, může nastat smrt během několika sekund (tzv. zlomení vazu). V případě zranění páteře v jejím průběhu, tedy od prvních hrudních obratlů až po kost sakrální, jsou následky mnohdy horší, než smrtelné. Poruší-li se mícha, která prochází páteří, pak od toho místa všechny nervy, které laterálně z míchy vycházejí, mohou být paralyzovány. Není už předmětem této práce popisovat důsledky takové páky na páteř.